Máme miminko: Od narození do 1. narozenin
Zpravidla si při popisu prvních chvil s miminkem představíme nadšení, něhu, vlídnost, radost, péči. Všechny toto emoce a postoje se skutečně po narození miminka objevují, jak u samotných maminek, tak i u okolí jejich miminka. Která maminka by ale zároveň neprožívala další pocity - strach, úzkost, obavy, rozladění, smutek, depresi, zlost. Mimiko každou ženu nesmírně obohacuje, zároveň ji ale v mnohém omezuje.
Někdo by mohl namítnout, že všechno nepříjemné převáží radost z miminka. Souhlasím, ale nemyslím si, že by se na ty negativní pocity mělo zapomínat. Dokladem je příklad maminky, která po porodu prožívala poporodní depresi. Její stav se ještě zhoršoval vědomím, že pocity, které má, neodpovídají běžnému společenskému trendu. Byla překvapená tím, že dostatečně neprožívá pocity nadšení a euforie. Myslela si, že negativní emoce prostě k narození miminka nepatří. Považovala se za špatnou matku.
Jak tedy charakterizovat dobrou matku?
Určitě si představíte maminku plně pečující o své dítě, kojící, uspokojující všechny potřeby svého dítěte. Ale dobrá matka má ukazovat svému dítěti i to, že není bezchybná, že má své nedostatky, nálady, prožívá různé situace v životě. Dobrá matka se tedy nedá ztotožnit s matkou dokonalou! Dokonalost je ve výchově ke škodě. Někteří psychologové mluví o "příliš dobré matce", takové matce, která skutečně ve všem uspokojuje potřeby svého dítěte, vychází mu vstříc, je dokonalá. Prakticky neexistuje nikdo, kdo by se o dítě lépe staral, kdo by si s ním lépe a vytrvaleji hrál, kdo by mu déle četl, kdo by…
Taková matka si koleduje o "vděk". Dítě nebude chtít trávit čas s nikým jiným kromě ní, bude křičet, když bude matka odcházet, nebude spokojené, dokud se mu matka nebude věnovat stoprocentně, jak bylo dosud zvyklé. Taková matka se musí připravit na to, že bude obětí své péče, otrokem svého dítěte a své výchovy. Jako dobrou matku vidím ženu, která bude vstřícná k požadavkům svého dítěte, ale zároveň bude dostatečně zdravě egoistická, bude vyžadovat čas, který stráví jinak než starostí o své dítě. Dobrá matka vyjadřuje svoje pocity, jak pozitivní, tak negativní, nehraje manipulativní hry s dítětem či před dítětem, je otevřená a tolerantní k druhým.
Co vše musí dobrá matka během prvních měsíců života dítěte zvládnout?
Již od narození poskytuje matka dítěti tzv. "biologické zrcadlo". Matka napodobuje mimické výrazy dítěte, snaž se vyjádřit totéž, co miminko. Vyjádří-li miminko údiv, objeví se údiv i na matčině tváři, bude-li se usmívat miminko, nastaví mu matka svoji tvář s úsměvem, stejně jako je tomu se zrcadlem. Dítě si tím uvědomuje, jaké emoce vyjadřuje, a učí se svou mimiku používat. Vydá-li dítě nějaký zvuk, matka mu ho zopakuje, často ale v provedení kultivovanějším a lidštějším, matka tak vede své dítě k počátkům řeči. Takovéto povzbuzování od nejbližších osob provází dítě od narození až do dospělosti. Nápodoba je totiž tou nejefektivnější učební metodou.
Mezníkem, který se v prvních měsících objeví na popud matky, je první úsměv. Dochází k němu u dítěte někdy koncem druhého měsíce a ve vývoji k lidskému jedince tak udělalo první velký krok.
Dalším velký krok ve vývoji představuje měsíc sedmý a osmý. U většiny dětí se v tomto období objevuje tzv. "specifický vztah k mateřské osobě" a "specifický strach z cizích lidí". Je na nejbližších osobách, jak tento fakt přijmou. Do této doby je miminko "prodejné" - usmívá se na toho, kdo ho chová, kdo se na něj usmívá, kdo se s ním mazlí. Najednou přichází objev samostatné vůle, dítě se usmívá na toho, koho zná, nejvíce se usmívá na matku či osobu, která s ním tráví nejvíce času. Matku čeká období, kdy je potřeba velké trpělivosti, ochrany dítěte a starostlivosti. Nikdy jindy už nebude dítě tolik závislé na nejbližší osobě, je potřeba jeho důvěru nezklamat.
Za asi největší skok v psychickém vývoji kojence považuji devátý a desátý měsíc. V tomto období dochází k velkému vývojovému skoku v učení. Dítě vnímá a chápe jednoduché pokyny, hraje si a opakuje po dospělých. Paci, paci, pá,pá a berany, berany si pamatuje asi každý z nás. Pro matku je to období velké radosti z pokroků dítěte, ale i stereotypu ze stálého opakování. Děláte-li berany, berany po stopadesáté, asi už si to neužijete tolik jako poprvé.
Kolem jednoho roku už dítě rozumí i pochvale a pokárání. I zde je matka či nejbližší osoba tím, kdo nejvíce ovlivňuje vývoj dítěte. Matka trestáním vyvolává pocit viny u dítěte. Je nutné, aby si dítě tento pocit zvnitřnilo v souvislosti s konkrétními činy a ty pak neopakovalo. Na druhou stranu je potřeba pochvalou upevňovat jednání, které je správné. Matka je tedy tím, kdo vede dítě k typicky lidskému chování, a první rok je rokem, který velmi intenzivně ovlivňuje další vývoj dítěte.
