Duben 2009

Čarodějnice, pozor...

30. dubna 2009 v 23:00 | prokrasnetelo.cz |  Životní situace

Čarodějnice, pozor, ať vás dneska nikdo neupálí!


30. duben - pálení čarodějnic. Dodržujete tuto tradici? Co vůbec znamená, jak vznikla a jak se k nám dostala? Jak budete trávit dnešní večer a noc plnou rejů čarodějnic?
Pálení čarodějnic patří mezi doposud udržované tradice. Jedná se o noc ze 30. dubna na 1. května (také Filipojakubská noc nebo někdy Valpuržina noc). Je to velmi starý a dodnes živý lidový svátek, který představuje zábavu především pro mladé lidi, kteří se v tento den scházejí kolem ohně a slaví příchod jara. Na některých místech, především na Moravě, se staví májka. Tato noc bývá považována za magickou.

SNY...

30. dubna 2009 v 19:40 | MLADÁ ŽENA.CZ |  Životní situace

SNY


Každou noc se během spánku ponořujeme do říše snů, abychom se stali účastníky neuvěřitelných příběhů nebo jen šílené změti nepochopitelného materiálu vyprodukovaného naším mozkem. Je to pouhé "třídění myšlenkového odpadu", nebo se ve snech dá číst a dávat jim osobní význam?
Tajemství snů lákalo lidstvo už odnepaměti. První ucelený výklad snů se připisuje už starověké egyptské civilizaci. Kromě toho, že měli Egypťané propracované výkladové snáře, spávali v jakýchsi léčebných svatostáncích v naději, že jim bohové sešlou poselství prostřednictvím snů. O snech věděli své i staří Řekové, například jeden z řeckých velikánů, básník Homér, údajně využíval věštecké sny k sepsání svých nejslavnějších eposů Ilias a Odyssea. Tematika snů se objevuje i v dalších významných knihách včetně knihy všech knih Bible. Asi nejznámějším biblickým snem je sen egyptského faraona, který ho varoval před blížící se pohromou a pomohl mu tak zachránit Egypt od velkého hladomoru.
A nejen jemu poskytlo snění inspiraci, na jakou cestu by se měl vydat. Spisovatelka Mary Shelley si prý jednoho večera povídala se svými přáteli strašidelné historky. V noci pak měla silný děsivý sen, na jehož základě pak hned ráno začala psát svůj slavný román Frankenstein aneb Moderní Prometheus.

Kusovka 29.4.09

29. dubna 2009 v 18:09 | google |  Galerie+kusovky

*Děti v roli svědků domácího násilí

27. dubna 2009 v 17:49 | Žena-in |  Životní situace

Děti v roli svědků domácího násilí

Za týrání dětí nepovažujeme jen přímé fyzické ubližování, sexuální násilí, zanedbávání, ponižování či slovní napadání. Jako forma psychického týrání dítěte se dle Světové zdravotnické organizace považuje i přítomnost dítěte při domácím násilí. Jinými slovy: Děti v roli svědků domácího násilí se považují za děti postižené syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte.
Svědky domácího násilí se v rodinách, kde k němu dochází, stává více než 90 % dětí. Ty mohou být s násilím konfrontovány přímo (vidí násilí), nebo také zprostředkovaně (slyší nebo mohou pozorovat důsledky násilí).

Nejčastější důsledky

Mezi nejčastější psychické projevy patří pocity úzkosti, bezmoci (děti nemohou násilí zabránit, nemají kam utéci), poruchy pozornosti vedoucí ke zhoršení prospěchu, pocity ztráty, vzteku, smutku, zmatku, deprese, nízké sebevědomí, noční pomočování nebo dokonce sebevražedné tendence.
Prožitý stres se odrazí také na zdravotním stavu. Nejčastěji se jedná o nespavost, zimomřivost, bolesti břicha a hlavy nebo zvýšenou nemocnost bez nalezené příčiny. Dítě může mít problémy ve škole a v kolektivu. Může se objevit fyzické nebo slovní napadání vrstevníků i dospělých, porušování pravidel a nerespektování hranic, dožadování se pozornosti a "věšení se" na lidi okolo.
Jak se může dítě bránit?
Postavení dítěte v roli svědka násilí mezi rodiči je ještě daleko komplikovanější než je postavení dospělých obětí domácího násilí. Děti jsou na svých rodičích přirozeně (emočně i materiálně) závislé, jsou více zranitelné a mají také omezenější možnosti jak svoji situaci řešit. Pro dítě je velice obtížné se v nastalé situaci vůbec zorientovat, nerozumí tomu, co se doma děje, a často má potřebu přebírat odpovědnost za vzniklou situaci a snaží se hledat vinu v sobě. K násilnému rodiči je přese všechno citově silně poutáno, a to mu často brání situaci "zveřejnit".
Ale samozřejmě i dítě má řadu možností, jak do situace zasáhnout. Nejvíce se nabízí možnost vyhledat si "spojence" v někom dospělém z bezprostředního okolí (vzdálenější příbuzný, soused, otec nebo matka kamaráda, učitel apod.) a za jeho pomoci situaci řešit. Dítě má ale také možnost obrátit se přímo na nějakou instituci - například zavolat na některou z linek důvěry (Bezplatná Linka bezpečí, DONA linka atp.) nebo se osobně obrátit na dětské krizové centrum v místě bydliště. Obrátit se může také na pediatra nebo na orgán sociálně-právní ochrany dětí fungující při městském úřadě nebo magistrátu v místě bydliště, Službu kriminální policie a vyšetřování Policie ČR nebo na soud. Ze všech těchto míst by měla k dítěti směřovat potřebná profesionální pomoc a podpora v jeho obtížné situaci.

Problém transgenerační cykličnosti domácího násilí

Pokud jsou děti svědky násilí v rodině, mohou se tito jedinci sami v dospělosti stát agresorem. Zažitý vzorec chování přebírají a mohou ho uplatňovat ve svých vztazích k sourozencům, vrstevníkům a později i do partnerského života a vůči vlastním dětem. Zahraniční výzkumy potvrzují, že mezi pachateli a oběťmi šikany ve školách tvoří velkou skupinu děti, které byly přímými svědky násilí v rodině.

Dětská láska*

25. dubna 2009 v 19:30 | google

Kusovka 25.4

25. dubna 2009 v 15:59 | google |  Galerie+kusovky

Kusovka,,01

17. dubna 2009 v 17:29 | roxynkaa |  Galerie+kusovky

Je výchova bojem o moc?

15. dubna 2009 v 19:50 | Špunt.cz |  Rady pro rodiny s dětmi

Je výchova bojem o moc?

Jaká je ta správná výchova? Kdo je dobrým rodičem? Má převládat ve výchově dětí autoritativní nebo liberální přístup?
Jak řešit některé výchovné problémy? Seriál o rodičovství a výchově přinese mnoho zajímavých myšlenek a užitečných tipů...
Kdo s koho
Děti mají výbornou schopnost občas vyostřit situaci natolik, že rodič stojí proti nim a svádí bitvu o svou vlastní pozici vychovatele. Zásada "být přísnější" může v mnoha případech rodičům pomoci v situaci nad dítětem zvítězit, tedy přimět ho na základě prezentace své moci, aby udělalo, co si rodič přeje a co pro něj v danou chvíli považuje za vhodné. Na druhou stranu se dítě touto výchovnou praxí také učí, že nejdůležitější ve vztahu rodič a dítě, eventuálně v jiných obdobných nerovných vztazích, je moc a síla.

Patří boj o moc do vztahu rodiče a dítěte?

Otázkou pro rodiče potom je, zda skutečně chtějí, aby hlavním atributem ve výchově jejich dětí, bylo přesvědčení, že ten, kdo získá moc, může také zvítězit. Děti se pak snadno učí, že je třeba získat moc, ne respektovat pravidla a autoritu. Klinický psycholog a terapeut Jamie Raser prezentuje ve svých publikacích výchovné metody, které spíše učí rodiče zvládat konkrétní situace a správnou interakci ve vztahu rodič-dítě, než se snažit mít kontrolu nad svými dětmi. Postupně děti vyrůstají a mít je zcela pod kontrolou již není možné, proto je dobré již od počátku uplatňovat jiné výchovné mechanismy.

Převaha rodiče v rámci autoritativní výchovy je jen dočasná

V první řadě je vztah rodiče a dítěte to, co je spojuje, i výchova by tedy měla být spojníkem mezi dětmi a jejich rodiči či vychovateli, ne tím, co mezi ně staví bariéry. Výchova na mocenském principu, tedy výchova čistě autoritativní, využívající různých forem zákazů a sankcí, pomáhá rodiči získávat dočasnou převahu. Trvalou přirozenou autoritu ovšem rodič získává jiným způsobem, a to právě na základě zdůraznění vztahu mezi ním a dítětem.

Zákazy a sankce staví bariéry mezi rodiče a děti

Úspěšná výchova by tedy měla využívat spíše vzájemné ovlivňování a interakci ve vztahu rodiče a dítěte, než stanovit, co dítě smí a nesmí, či využívat sankcí, které v dítěti vytváří negativní bariéry vůči rodiči. V některých případech může takto nevhodnou výchovou docházet k destruktivnímu chování dětí, které je výsledkem negativní odezvy příliš autoritativní výchovy. Budeme-li se chtít zabývat tématem výchovných stylů, můžeme pokračovat stanovením složek vztahu mezi rodičem a dítětem. Jde o jeden z nejsložitějších životních vztahů vůbec, který ovlivňuje chování jednice během celého života.

Rodič jako vychovatel, který stanoví pravidla

Rodič ve vztahu k dítěti zastává řadu rolí, jednu skupinu rolí lze charakterizovat jako vztah funkční, další skupina složek vztahu vytváří vztah osobní. Jako funkční stránku vztahu můžeme vymezit úkoly, které souvisí přímo s výchovou dítěte v kvalitního jedince, který se má naučit věcem, které od něj společnost vyžaduje a souvisí s chováním dítěte. V rámci funkčního vztahu, je třeba, aby rodič stanovil jistá pravidla a hranice, která se výchovy a chování bezprostředně týkají.

Rodič, který dítěti dodává sebedůvěru a buduje vřelý vztah

Osobní složka vztahu dítě motivuje, dává mi pocit sounáležitosti v rámci rodinných vztahů, vytváří důvěru mezi rodičem a dítětem, zázemí a jistotu. Jestliže funkční vztah je možné vystihnout složkami jako je kázeň, vedení, budování psychiky dítěte, stanovení pravidel a vzdělávaní, osobní vztah je tvořen rodičovskou péčí, láskou a přátelstvím, ale i úctou vůči dítěti nebo důvěrnými rozhovory, kdy je dítě vyslechnuto, či je mu dán prostor pro vlastní vyjádření.

Mnoho rodičů má strach, že jejich pozice utrpí, budou-li k dětem příliš přátelští

Některé rodiče je velmi snadné přistihnout při vyslovení podobné věty: "Když on mi ten malý prevít nikdy nedá příležitost být někým jiným než jiným tyranem, za kterého mě považuje." Jinými slovy celá řada rodičů se domnívá, že má-li jejich dítě nedostatky a nechová-li se tak, jak by mělo, je na místě upevnit složky funkčního vztahu - a to většinou právě na úkor vztahu osobního. Mnoho rodičů si také myslí, že jejich autoritativní pozice velmi utrpí tím, budou-li s dítětem žertovat, či vyjádří-li přátelství a respekt.

Vyžadovat kázeň ještě neznamená zanedbávat osobní složku vztahu

Psychika dítěte ale velmi citlivě reaguje na chování rodiče v rámci osobního vztahu, který vyžaduje důkladné budování ze strany rodiče a neustálé upevňování. V některých případech mohou být dokonce osobní složky vztahu zcela vytěsněny, což může mít katastrofální důsledky pro vztah rodič a dítě. Je důležité se kromě funkční stránky vztahu, která zahrnuje výchovou, pravidla a vzdělávání, zaměřit cíleně také na osobní složku, nebo se o to alespoň pokusit.



*Velikonoční přáníčka*

7. dubna 2009 v 18:29 SMSky

Velikonoční přáníčka


Jaro je tady!
Pastelkami barev
rozkreslila se příroda,
slepičky vejce
ostošest snáší,
chlapci pomlázkou
děvčata straší,
návrat slunce
radost do života vnáší.
Krásné Velikonoce...


Hopsá loukou ušáček,
nese košík s vejci
a já na tebe čekám doma
-Lásko kde jsi?
Veselé Velikonoce...

Veselého zajíčka,
at je svižná metlička.
Hodně pestrých vajíček,
zmalovaných zadniček.
Pro krásu a pro zdraví,
jak tradice vypráví.
Veselé Velikonoce přeje ...

Malá žlutá kuřátka,
veselá jak jarní zahrádka.
Přejí Vám mnoho hojnosti,
štěstí,zdraví a radosti.




*Když jsme smutní...

7. dubna 2009 v 16:29 | prodamy.cz |  Životní situace

Když jsme smutní, prší...



Smutek nás může překvapit doslova kdykoli a kdekoli. Avšak život bez pociťování i negativních emocí, jako je ku příkladu nespokojenost, smutek či nepohoda, by se stal mnohem obtížnější. Tak jako není světlo bez tmy, den bez noci, jak existují ztráty a nálezy, bez jejich protějšků bychom si neuměli doopravdy představit či vychutnat všechno pozitivní.
Nespokojenost je navíc zdrojem kreativity, změny a snahy se posunout dál. Dává nám sílu a smysl situaci, ve které nejsme spokojeni uniknout, zdolat jí a dosáhnout cíle, které si stanovíme. Právě prožíváním negativních pocitů, smutku, nespokojenosti či rozladěnosti máme tendenci se aktivizovat ve smyslu nového směru, cíle, který nás opět naladí do těch správných kolejí.
Není nic špatného na tom být smutný či nešťastný. Samozřejmě, do značné míry taky závisí, co je zdrojem naší negativistické nálady, zda nejsou fatálně ohrožené naše primární biologické potřeby, fyzické a psychické zdraví apod. Nicméně je dobré si uvědomit, že tak jak existuje třeba déšť (na který je rovněž nahlíženo jako na odvrácenou stranu hezkého počasí, jako na něco zlé, na co lidé nadávají apod., avšak bez deště by neprobíhal normální přírodní cyklus hospodaření s vodou, nastaly by sucha, neblahé klimatické změny, hladomor a jiné zdrcující dopady) - tak je i prožívání pocitů nepohody obvyklým stavem, díky kterému se organismus snaží vracet do své homeostázy, rovnováhy jak fyzické či tělesné, tak i duševní. Pozor však na zrádnosti svých negativních pocitů. Smutek a přetrvávající deprese ne vždy můžou mít mobilizující účinek. Ne vždy je člověk umí účinně zpracovat; mnohdy se jimi necháme příliš unést, co má za následek hlubší upadání do stavu splínu, melancholie a desaktivity. V tom případě se už nedá mluvit o kreativitě, síle překonávat nové cíle a nabuzení organismu vymanit se ze svízelné situace.
Deprese je o nahromadění se negativních myšlenek, únavy a pocitů resp. prožívání, že svůj život nedržím pevně ve svých rukou. Vše se nám zdá nemožné, snadné věci nedokážeme dokončit, problémy nás zavalují. Avšak, co je diskomfort, únava, deprese?... Je to jako s deštěm. Ten je opakem slunného počasí. Jak slunečné tak i deštivé počasí je prostě počasí. Obě jsou potřebné, na obě si třeba zvykat a umět se jim přizpůsobit. Tak je to tedy i s našimi negativními myšlenkami. Je třeba jim umět porozumět a podle toho se zachovat nebo konat určitým způsobem. Pocit nepohody v nás vyvolává touhu mu uniknout, vyřešit situaci a navodit opět pohodu. A tu si pak víme vychutnat plnými doušky. To by nebylo možné, kdybychom zažívali jen a pouze "slunné dny".
A někdy si své deštivé dny vyvoláváme sami. Jak to, že někdo upadá do smutku, když ve škole dostane dvojku a druhý skáče štěstím? Proč někomu na celý den pokazí náladu zmeškaná tramvaj, kdežto druhý nad tím jen mávne rukou? Je třeba si uvědomit, že zdrojem naší nepohody a pochmurných myšlenek býváme někdy my sami, naše zkreslené vnímání, nerealistické stanovování si cílů, předem negativní očekávání a myšlení apod. Oprostit se od toho znamená umět se těšit z drobností, všímat si víc to dobré a špatné nebrat jako konec světa, ale jako záležitost, která je řešitelná a lze ji zdolat.
Smutek a melancholii z času na čas i sami vyhledáváme. Když přijdeme domů a do přehrávače nedáme CD s diskohudbou, ale právě máme náladu na něco pomalejšího, ponuřejšího a "depresivnějšího". Zabalíme se do teplé deky, popíjíme horký čaj nebo kakao a nevyhledáváme ničí společnost. Jsou to ty chvíle, kdy chceme být sami jen se svými myšlenkami, ničím a nikým nerušeni. A tak, jak odezní letní bouřka, odezní i naše blues a my se pak s mnohem větší chutí můžeme vrhnout do dalšího dne, s mnohem větším úsměvem, energii a elánem.


*Namačkej si účes*

3. dubna 2009 v 16:59 Video a spol.


*BUĎTE PRO SVÉ DÍTĚ ...*

3. dubna 2009 v 15:50 | Prodamy.cz |  Rady pro rodiny s dětmi

BUĎTE PRO SVÉ DÍTĚ DOBRÝM VZOREM



RODINA JE ZÁKLAD:
Děti se učí napodobováním svého okolí. Dokáží skvěle pozorovat a imitovat. Například mateřský jazyk se učí pouze odposloucháváním, napodobováním a pozorováním. Takto podobně přejímají i zvyky, postoje, hodnoty. Díky tomu, jak děti odkoukávají chování od svých nejbližších, jsou to právě hlavně rodiče, kdo je zásadně ovlivňuje. Jsou jejich vzorem! Proto by se rodiče měli zamyslet nad svým jednáním, jakým způsobem před dětmi mluví i jak se chovají ke svým nejbližším.
Je velmi zajímavé, jak lehce děti odhalují naše chyby. V devadesáti šesti procentech můžeme být dobrým vzorem, ale jakmile uděláme nějakou chybičku, děti to ihned odhalí.
Kromě rodičů a sourozenců děti čerpají všelijaké podněty pro svůj rozvoj i z širšího okolí - od prarodičů, kamarádů, spolužáků, učitelů, sousedů. Ale také z televize, časopisů, knih. Některé faktory se dají těžko ovlivnit, ale většina z nich ano.


ZÁSADY PRO DOBROU VÝCHOVU:
Vždy se chovejme tak, jak chceme, aby se okolí chovalo k nám. Pokud na ostatní jen křičíme, děti budou křičet i na nás. Jestliže často lžeme, budou lhát i ony. Když se nevhodně stravujeme, budou mít k tomu sklony i děti. Pokud se nechováme pěkně k prarodičům, děti se nebudou chovat pěkně ani k nám až zestárneme. Pakliže používáme často vulgární slova, můžeme to čekat i od našich ratolestí.
Když se budeme slušně chovat, děti se to naučí taky. Budou hezky zdravit, slovo prosím a děkuji, pro ně bude samozřejmostí. Laskavostí je naučíme laskavosti. Štědrostí učíme štědrosti. Čistotou-čistotě. Pokud dětem pravidelně čteme, začnou milovat knihy. Snažíme-li se jednat zodpovědně, učíme k zodpovědnosti. Vážíme-li si věcí, budou si jich vážit i ony. A tak je to ze vším.
Odstrašujícím případem v rodině je týrání. Většina rodičů, kteří bijí či jinak trýzní své děti, to zažila od svých nejbližších. Pokud násilnický otec v afektu bije celou svoji rodinu, dítě usoudí,
že je to naprosto normální a bude mít tendenci se v dospělosti chovat podobně.

BUĎTE CITLIVÝ K DĚTSKÉ DUŠI:
Prostředí formuje názory a přístupy dětí. V rodinách kde převažuje harmonické prostředí jsou děti mnohem klidnější než tam, kde je neustálé napětí. Je vědecky potvrzené, že stačí, aby jeden z rodičů měl oblibu v alkoholu a tento problém se přenese na děti. Jedinci, kteří pochází z takto zatížené rodiny, by se měli alkoholu celý život vyhýbat.
Děti rodičů, kteří mají koníčky a pořád se o něco zajímají, jsou zvídavější a pilnější. Z
dětí, které vyrůstají v láskyplném vztahu se zvířaty, nikdy nevyrostou bezcitné osobnosti.
Pro děti je nejdůležitější láska a pozornost.
Tyto faktory nenahradí ani drahé dárky, počítačové hry či televize.
Pokud vám dělá chování vašeho potomka starosti, zamyslete se pozorně nad svým chováním. Poněvadž děti se učí z toho, co žijí. Kopírují vše, co říkáme a děláme. Mnohé návyky, ale i zlozvyky získají právě od nás. Buďme jim proto tím nejlepším příkladem. Poskytněme jim i zkušenosti, které jim pomůžou naučit se správným hodnotám, zodpovědnosti a sebekázni. Děti, které měly šťastné dětství a byly obklopené láskou, jsou pro další život mnohem lépe vybaveny, než ty, co vnitřně strádaly.



Ledový dort

3. dubna 2009 v 13:39 | Pošli recept |  Recepty

Ledový dort

Ledový dort




Doba přípravy

15 minut

Počet porcí

6

Ingredience

  • žloutek: 1
  • piškoty: 2 balíčky
  • cukr vanilkový: 2
  • želatina: 1
  • tvaroh: 2
  • mléko: 500 ml
  • banány
  • jahody
  • pudinkový prášek-vanilkový: 1

Postup přípravy

Krok 1:
Z mléka' pudinku a vanilkového cukru uvaříme pudink, který necháme vychladnout. Po vychladnuti vmícháme tvarohy' vanilkový cukr' žloutek a cukr podle chuti. Vše vyšleháme. Do dortové formy skládáme piškoty, zalijeme krémem a na něj kladme libovolné ovoce. Poslední vrstvu končíme krémem.Poklademe ovocem a zalijeme želatinou. Dort necháme důkladně ztuhnout, nejlépe přes noc v lednici. Na talířcích můžeme dozdobit šlehačkou.

*STOP Šípkovým Růženkám!*

3. dubna 2009 v 13:19 | Slečna.info |  Něco pro zdraví a krásu
Nemůžeš se ráno vyhrabat z postele, usínáš ve vyučování,v práci a celý den jsi jak přejetá parním válcem? Stop!

Je na čase dát do pořádku svůj denní režim a kompletně změnit své spací návyky. Dost možná to znáš na vlastní kůži
- sníš a do tvého nádherného snu se ti najednou vkrade odporný zvuk budíku, který ti nemilosrdně oznamuje, že je čas opustit zahřátý pelíšek. Možná také přemýšlíš, proč je pro tebe tak velká námaha, aby ses dokopala k tomu, vystrčit z postele alespoň jednu nohu a rozlepit oči.
Uvědom si, že čeká-li tě náročný den, musíš být na něj připravena nejen vědomostmi a svými výtvory, ale také musíš být dobře odpočinutá a fit. K tomu ovšem potřebuješ osm poctivých hodin ničím nerušeného spánku. K jakým problémům nedostatek nebo naopak nadbytek spánku může vést?
Zlý budík!
Čím hlubší je tvůj spánek, tím je obtížnější přinutit tě k probuzení. Není se proto čemu divit, když nemáš dostatek spánku a s přehledem drčící budík nebo mobil zkrátka přeslechneš, nebo jej zacvakneš a spíš dál.